pondělí 19. září 2016

Jak jsme jely do Německa scrapovat s Paige



Scrapbookovou bohyni Paige Taylor Evans asi nemusím nikomu představovat. Její nádherné layouty obdivuje asi každý, kdo někdy přišel s papírovým tvořením do kontaktu. A my jsme si takhle jednou s holkama po kině usmyslely, že by prostě bylo dobré, zase se trochu vzdělat, když už jsme ty členky nejrůznějších design teamu. A na této lektorce jsme se shodly jednohlasně. Žádná z nás si nejdřív asi úplně nemyslela, že tohle plácnutí u skleničky vína se bude realizovat, ale spojte energii čtyř žen a dějí se zázraky - vybojovaly poslední 4 místa, sehnali ubytování i auto. V tu chvíli nám bylo jasné, že na 17.9. si už nebudeme nic plánovat. Budeme totiž scrapovat v Ebern. S Paige.

Protože když už jsme vynaložily takové úsilí se na kurz zapsat a zaplatily jsme poměrně slušnou částku (nemluvě o výdajích za dopravu), byly jsme samozřejmě lačné po informacích o tom, co budeme na kurzu lepit a co s sebou máme mít. Potíž byla v tom, že veškeré informace se servírovaly v němčině, a tak jsme se pomocí Google Translatoru a mých kdysi maturitních znalostí němčiny, prokousávaly každou informací, která přibyla. Zřejmě úspěšně, protože nakonec nám nic nechybělo a zvědavější půlka výpravy dokonce vypátrala i layouty, které nás na místě opravdu čekaly.

Když píšu my, ráda bych vám také hned na začátku představila naši posádku, podle toho, jak jsme měly rozdělené úlohy - neohroženou řidičku Moniku, fotografku Janu, rebelku Míšu a banánovou dealerku Dianu. V této sestavě jsme se měly posbírat v pátek večer po Praze a vyjet do Sokolova, kde nás čekal nocleh, brzké ranní vstávání a zbytek cesty do Ebern. Jak to tak ale občas bývá a protože do té doby šlo všechno až podezřele hladce, hned první část plánu byla poznamenaná několik událostmi. A protože nechci poškodit pověst žen obecně, aby to nevypadalo, že si bez chlapů nedokážeme poradit a aby naši muži nešíleli, kdyby se dozvěděli, co vše se nám stalo, pojďme se podívat na věci, které se nám na výletu vlastně vůbec nestaly... ;-)
  • Tak za prvé, vůbec se nestalo, že bych čekala na úplně jiném autobusovém nádraží, než na kterém jsme měly sraz, ztratila Míšu, kterou jsem měla nabrat v metru a k tomu si nenabila telefon.
  • Za druhé, vůbec se nám nestalo, že jsme se zakecaly, přejeli asi milion a jeden výjezd z tunelu, z Mrázovky se stala Blanka a my místo ve Střešovicích vyjely v Libni. Vůbec jsme Janče nenapsaly SMSku "Za 10 min jsme u Tebe." abychom jí za 10 minut napsaly "Za 40 min jsme u Tebe."
  • Moje nejčastější hláška rozhodně nebyla "Dá si někdo banán?", protože jsem nikdy nekoupila 2 kg banánů na cestu. Nikdy jsme je nesnědly všechny.
  • V žádném případě nám celou cestu nepršelo a už vůbec nám nehrozilo, že na Statek Bernard, kde jsme přespávaly, dojedeme přesně ve chvíli, kdy přestávají vařit v restauraci. A tak jsme nevolaly majiteli a nevybíraly si jídlo, které tam na nás počká i po zavíračce, z on-line jídelníčku.
  • Nikdy jsme na posledním kruháči neodbočily špatně a nevycouvávaly pak z nájezdu na dálnici v totální tmě a slejváku. Jsme zodpovědné řidičky a půlka z nás matky od dětí!
Po cestě, která se vlastně vůbec nestala :-) , jsme zhltly jídlo, které na nás opravdu čekalo, ukázaly si kartáčky, pyžama a krémy proti vráskám a šly spát. Z pět a půl hodiny jsme totiž zase vyrážely. Takže se nám to vlastně všechno nakonec zdálo jako jeden ukrutně dlóóóuhý den.

Ráno jsme do Ebern jsme dorazily skrz provazy deště s jednou pauzou na benzínce. Poměrně bez problému zaparkovaly a první, co nás zajímalo po všech těch vypitých kafích a koka-kolách, bylo veřejné WC. To mají v Ebern pěkné, čisté a upravené, ostatně jako zbytek malebného města, prostě tak, jak byste to od precizních Němců přesně čekali.



Naše obavy, že budeme hledat kurzovnu se pak vypařily ve chvíli, kdy kolem nás začaly korzovat dámy s řezačkami v podpaží, a tak si Moni mohla udělat make-up, my s Míšou pár selfíček a pak jsme se následovaly za dav. V učebně nás čekaly stoly potažené červeným plastovým ubrusem, díky čemuž vypadaly všechny fotky layoutů (a vůbec všechny fotky) dost blbě. To jsme ještě ale netušily, že na focení nakonec vůbec nebude čas. Dále byla k dispozici i kuchyňka, do které jsme díky Janče přispěly lázeňskými oplatky a já se zbavila aspoň kila a půl banánů. A nakonec dorazila i Paige.





 Na tu jsme byly připraveny každá po svém - Janča v šatech, Monča s fotkou z mobilu, kterou měla ještě z pražského workshopu, Míša s gessem, tvrdíc, že i Paige layouty se dají přiohnout na mixed media, a já, která jsem stále hledala nějakou americkou hlučně vysmátou hvězdu formátu Teresy Collins, než mi mi došlo, že ta něžná, usměvavá brunetka je TA Paige, kvůli které jsme přijely. Byla jsem víc než spokojená.


Stejně spokojené jsme byly také s balíčkem materiálu, který nejlépe vystihuje Míši poznámka: "Tak z toho budu lepit ještě za rok!!!" Pořadatelky taky naštěstí pochopily, že budeme chtít vytvořit český ostrůvek, a tak jsme našly placky se svými jmény hned vedle sebe a ještě navíc, hned u Paige. To bylo od domorodkyň nesmírně milé.

Jinak jsme ale dost často využívaly toho, že nám zbytek pole nerozumí, a zanadávaly jsme si hned na začátku, kdy bylo 20 min po avizovaném začátku a my ještě ani neřízly do papíru. Německá dochvilnost teda nic moc, říkaly jsme si, jéééénže....

"...řekly Paige ahoj tak nevzrušeně, jako by se s ní měly vidět zítra zas..."

...Němky jely jako fretky a většina z nich skočila skoro o hodinu dřív. Žádné takové to vykecávání po kurzu jako to máme rádi u nás. Prostě sbalily fidlátka, řekly Paige ahoj tak nevzrušeně, jako by se s ní měly vidět zítra zas, a domů. My jsme nervózně finišovaly a zatímco nás paní pořadatelka nutila dopít zbytky čaje, aby mohla dát hrnky do myčky, lepily jsme poslední detaily, ochotné vydržet v blízkosti Paige až do poslední vteřiny.


Tak a pokud jste se prokousaly až sem, čeká vás odměna v podobě čtyř layoutů, které jsme na kurzu vytvořily:

Kytičkový layout

Ten jsme prosím stihly všechny, i přesto, že jsme každá zvolila jinou taktiku i techniku pro stříhání a lepení okvětních lístků. Míša se poprvé projevila jako rebel, když si na layoutu udělala cákance navíc a okvětní lístky ladila do tónu... :) Tento layout má ode mě 4 z 5 hvězdiček, i proto, že je na něm kotěcí fotka.





Vyšívaný layout

Layout, kterému předcházel oběd, byl klíčový. Janka ho už předem označila jako problémový a jeho pověst se s ním táhla. Každou ovšem postihlo jiné trápení. Zatímco Jane nakonec dokonce párala, já jsem se protrápila vyšíváním, neb jsem neuposlechla rady Paige, že si dírky nemáme dělat přiliš blízko, a tak jsem vytravale píchala, zatímco ostatní se pomalu chystaly na další projekt. Tento layout i díky žluté podkladové čtvrtce a nervům, které mě stál, dostává 2 z 5 hvězdiček.





Pruhovaný layout

Zatímco u ostatních LO jsem byla spíše pozorovatel a s rozvahou sobě vlastní jsem začínala jako poslední, ve třetím LO jsem se rozhodla díky ztrátě z vyšívání přejít do vedení. A jak to tak bývá, byla to chyba. Zatímco holky lepily své proužky pěkně od prostředku, aby zachytily správný sklon, já jsem myslela, jak na to vyzraju, začala jsem z rohu a ještě jsem se holkám kasala, jak je to jedno. Kde je problém, mi došlo asi v půlce, a pak už jsem si jen říkala, že Paige si při pohledu na mojí stránku musí říkat: "No jo, vždycky se na kurzu najde nějaký retard, co to začne dělat z kraje..." :-D A ano, tentokrát jsem to byla já. I tak má tenhle layout 3 z 5 hvězdiček a líbí se mi.




Rozkvetlý layout

Na čtvrtý LO jsem se těšila, jenže to už se ručička neúprosně blížila ke 16.hodině, Němky v podstatě balily a my teprve vystřihovaly kvítí. I tak jsme ale práci dokončily a ano, tenhle LO ode mě má 5 z 5 hvězdiček a je to dokonce adept na zarámování. No řekněte samy, nebyla by ho v plastu v albu škoda? :-)




A pak už jsme se i my sbalily, vyfotily se s Paige, která pak zmizela rychlejc, než byste řekli Tschüss, a na nás čekala cesta domů. Už jsme ani nekomentovaly nepřetržitý déšť prší a ještě jednou děkuji Monče, která nás bezpečně dovezla tam i zpět. Na dálnici bylo samozřejmě nutné probrat poslední nezbytnosti a ujasnit si některá důležitá fakta, jako že Jirka Bartoška i Richard Gere jsou pořád stejně sexy a na přetřes přišli i další milovníci a lamači srdcí. Díky chytrým telefonům jsme občas vyhledaly obrázek, aby bylo jasné, o kom se tu bavíme, a pak už jsme jen znalecky pokyvovali a říkali: "No jo, no jo...," asi jako když se hodnotí králíci na výstavě Země živitelka :-) Celé jsme to pak uzavřely meníčkem z Mekáče - prostě dámská jízda jak má být.

No, a to je všechno. Paige děkuju za novou inspiraci a vědomí, že jsem schopna vytvořit i 4 LO za den, i když to asi nebudu už nikdy zkoušet. Myslím, že teď promluvím asi za nás všechny, vzhledem k tomu, že jedno z nejfrekventovanějších slov výletu bylo "nestíhám", "skluz" a "pozadu", že sobotní makačka nás tak trochu vzepjala k novému odhodlání dohnat ztráty. Na druhou stranu, čert vem layouty, kdybych jó chtěla, pustím si kterýkoliv tutorial na YouTube a slepím si stránky doma v teple.

Nejvíc proto děkuji holkám za prima společnost! Už dlouho jsem si tak neodpočinula (ano, i přesto ranní vstávání a 8 hodin v autě) a hlavně nenasmála tak, že by mi tekly slzy. A vlastně se směju ještě doteď, když přežvykuju poslední banán :-)

Haleluja!

P.S.: Pokud Vám to nestačilo mrkněte na blog Jany, Moniky nebo Míši a uvidíte, že i layouty vyrobené podle stejné předlohy mohou nakonec vypadat úplně jinak ;-)

6 komentářů:

  1. Dianko kráásne layouty a ten posledný musí ísť určite do rámu - ten je TOP a fotky na ňom tiež. Neviem sa vynadívať.

    OdpovědětSmazat
  2. se tady rezu smichy a zbytek rodiny nechape ... a jasne, Jirka Bartoska je jednoznacne TOP!

    OdpovědětSmazat
  3. směji se a to jsem s vámi nebyla :-) Umím si to ale představit... Závidím krásný zážitek a LO jsou nádherné!

    OdpovědětSmazat
  4. Dianko, to je tááák krásně napsané ;-) Usmívám se tu od ucha k uchu ;-) Layouty kouzelnéé!!! Šaty a klobouk na tom posledním layoutu sednou k těm kytičkám naprosto dokonale ;-) Jste prostě holky šikovné ;-)

    OdpovědětSmazat